Navigace

Obsah

Díky, Kubo!

Typ: ostatní
Kubův úlovek
Jakubu Čechovi je 24 let a narodil se s Downovým syndromem. Lidé s takovým postižením nemusí být jen příjemci podpory nebo soucitu, ale sami chtějí být společensky prospěšní, chtějí čerpat nové zkušenosti z běžného rutinního života. Kuba rád podstupuje nové výzvy, a tak svůj volný čas proměňuje pod záštitou technických služeb ve smysluplnou společensky prospěšnou činnost. Pokud zrovna netráví všední dny ve stacionáři nebo na výtvarných kurzech v Open Art Studiu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, je často k vidění, jak se loudá slavkovskými ulicemi s malou kárkou a lapačem na odpadky, aby zbavil zdejší lokalitu nežádoucích odpadků a nepořádku. Tento chlapec se sám dobrovolně z vlastního přesvědčení a pohnutí propůjčil k nezištné činnosti, která díky společenským předsudkům a podceňování vzbuzuje leckdy v některých lidech spíše rozpaky. Pokud jej potkáváte při jeho každodenních pravidelných pochůzkách, nevzbuzuje už tolik pozornosti jako dříve. Má však svůj vlastní vnitřní svět, kterým si kompenzuje ten venkovní, jenž vymezuje jeho schopnosti a možnosti společenského uplatnění. Jeho pracovní nasazení však představuje protiváhu uspěchané době a nutí ke zklidnění a zamyšlení. Obdivuhodné je jeho pracovní nasazení , s jakým i přes nepřízeň počasí s nefalšovaným nadšením a nutkavým odhodláním vyráží do terénu s vidinou „čistějšího“ Slavkova. Kuba díky dobré sociální adaptaci a extrovertní empatické povaze rád komunikuje s okolím a nedělá mu větší potíže pohybovat se i v hektičtějším prostředí. Má sice své dané vlastní tempo a umanuté rituální zvyklosti, ale jeho silná fixace na venkovní prostředí mu nedovolí přehlížet lhostejně všudypřítomné odpadky. Ve slavkovských lokalitách je rozmístěno 154 odpadkových košů, které mají zaměstnanci TS ve správě, a přesto Kuba plní další igelitové pytle různorodým odpadem. Občas sice překvapí atypickým „úlovkem“, kterým leckdy pobaví, jindy jeho „poklady“ vzbuzují údiv. Smutné je konstatování, že většinu tohoto odpadu vyprodukují lidé vědomě sami. Kubou napěchované igelitové pytle jsou toho hmatatelným důkazem.
Až někdy budete Kubu při jeho pracovním nasazení míjet, povzbuďte jej alespoň úsměvným děkovným pohledem třeba jenom za to, že obyčejný kluk se zdravotním handicapem, s nímž zrovna nezapadá mezi místní většinu, dokáže proměnit své nadšení a odhodlání v příkladný přístup a všem civilizovaným lidem ukázat správný směr cesty. A cesta, po níž kráčí lhostejnost, netečnost a nezájem, přece nikam nevede . . . je bezcílná. Tahle virtuální Kubova „cesta bez odpadků“ je vlastně jeho vysněným cílem.


Ve Slavkově u Brna dne 5. 12. 2018


Vytvořeno: 13. 12. 2018
Poslední aktualizace: 14. 12. 2018 09:49
Autor: Správce Webu